Jak se z finanční analytičky stane čalounice…

Když jsem před více jak 10 lety začínala s renovováním čalouněných křesel, ani ve snu mě nenapadlo, že tomuhle řemeslu natolik podlehnu. Natož, že ho budu dělat ještě dnes. Já, celkem úspěšná finanční analytička a lektorka, která miluje finanční analýzu a finanční řízení, vracím zašlému čalouněnému nábytku z první a druhé poloviny 20. století zašlou slávu. Baví mě to stále proto, protože to má smysl. A hlavně u toho vypnu.

Jak to všechno začalo?

Do originálního nábytku s nápaditým designem jsem se zamilovala doslova přes noc. Začalo to zařizováním interiéru mého penzionu www.naprazdninach.cz a svého domku v Budějovicích. Nikdy jsem nebyla na moderní vybavení domácnosti. Vždy mě zajímal nábytek s příběhem, nábytek, který má uvnitř sebe nějakého ducha, nebo chcete-li možná srdce. Těžko to popisovat slovy. Tyhle myšlenky mě zavedli k designu z přelomu 19. a 20. století. Jenomže právě u tohoto nábytku je problém, že je velmi drahý a těžko se k němu člověk dostává. A když, tak je v tak žalostném stavu, že jeho záchrana je prakticky nemožná.

Našla jsem si ale cestu, jak se k takovému nábytku dostat. Především u křesel je ta cesta snazší. Na těchto křeslech sice neseděly prababičky, ale spíše babičky a naše maminky. Začala jsem totiž s čalouněním dřevěných křesel vyrobených na území Československa v 30. až 70. letech.

IKEA a napodobenina vs. originál

Trápí mě, že dnešní svět je doslova zasypán Ikeou a moderními náhražkami krásných originálů. Ještě více mě tíží, že většina lidí dává přednost právě plasťákům. Je jasné, že pořizovací cena je mnohonásobně nižší a údržba je také pohodlnější. Naštěstí se u nás najde celá řada lidí, pro které toto není argument. Chtějí křeslo s duší či srdcem, a ideálně obojím, o čemž jsem mluvila. Hledají příběhy, ve kterých mohou pokračovat.

Proč renovovat

Protože retro je trendy. Éra 30. a 70. let je dnes velké téma. Každý chce retro. Móda a design té doby dnes vyhrává na prestižních soutěžích. Je jasné, že na téhle vlně se ještě nějakou dobu povezeme.

Je to eko. Znáte pojem zero waste? Doslova nulový odpad. Jde o životní styl, který nabádá k produkci co nejmenšího, nejlépe žádného, odpadu. Dnes je těžké něco podobného dodržovat, odpad je všude kolem nás, ale proč se o to alespoň trochu nepokusit. Já se o to, mimo jiné, pokouším právě renovací křesel, které mohou našemu pozadí sloužit ještě několik desítek let.

Proč to dělám zrovna já

Když renovuji křeslo, ve kterém si něčí tatínek četl před desítkami let napínavou detektivku, vrací mě to najednou o 50 let zpět. Přehrávám si různé příběhy, které toto křeslo zažilo. A to mě baví.

Baví mě látky, které jsou zajímavé, sázím na kvalitu. Hodně používám barevné africké látky, jsou jiné, originální. Je to ale jen zrnko trhu. Firmy produkující náhražky jsou ekonomikou tlačeny do rozhodování kvalita vs. kvantita. To se na produktech zkrátka promítne. Kvalitní látky z 60. let jsou výjimečné, ale kdo hledá, najde.

A co teprve proschlé masivní dřevo, to je teprve něco!

Úžasná je pestrost dnešních látek. V době, kdy byla tato křesla uvedena na trh, nebyl trh tak pestrý jako dnes. Z toho pramenila i monotónnost barev. Dnešního zákazníka omezuje pouze jeho fantazie. Díky tomu jsou mé restaurátorské možnosti takřka neomezené.

Aktuální nabídku renovovaných křesel najdete vždy na mých stránkách – www.kreslaspribehem.cz.

Už jsem asi profík

Jakmile něčemu propadnu, vždy chci být nejlepší, taková přirozená beraní soutěživost. Teď se o to snažím jako čalounice. Cokoliv v životě dělám nakonec vlastně má nějaký smysl, i když možná to prvoplánově není tak úplně vidět.

A renovace křesel má pro mě hodně velký význam. Je to droga, bez které se neobejdu. A léčit se už rozhodně nehodlám!